3. turnaj v Blansku

Nevím, jestli jsme moc líní či co, ale na turnaje nijak moc nejezdíme. Ti co mají internet se vyhrají na síti sítí, a ostatní na týdenních pravidelných schůzkách. Nicméně v únoru jsme vyhodnotili situaci, že je třeba si zahrát na pro nás již trochu tradičním turnaji v Blansku. Letos to byl tamní 3. ročník, takže to znamená, že Aleš se zúčastnil všech ročníků, tak to by bylo, aby letos vynechal. Já (Luboš) jsem se zúčastnil loni napůl a letos jsem si chtěl zahrát svůj první celý turnaj, máme to do Blanska docela blízko od Lenčiných rodičů, takže je to pro mě skoro "domácí" turnaj. Pro letošek pořadatelé přidali jednu disciplínu - soutěž 4 členných družstev, což se ukázalo jako velmi zajímavé zpestření této poměrně individualistické hry. Pro nás to ovšem znamenalo potřebu sehnat další hráče ochotné si zahrát. Peta - loski se nemohl odtrhnout od rodiny, další kandidáti se také příliš nehrnuli, takže jsme k moravskému krasu jeli s nejistotou, jestli družstvo postavíme. Když jsme v sobotu ráno dorazili, tak jsme zjistili, že je přihlášený Jindra Dvořáček z Jeseníku i se svými dvěma dětmi. Sice byli pouze 3, ale pro svůj patriotizmus a rodinné vztahy se k nám nechtěl přidat do družstva. Jenomže jsme na soupisce zúčastněných objevili Tukana, který je goistickým pardubičákem a už jsme byli 3. Takže jsme vyvinuli nátlak na Leničku, která původně nechtěla na turnaji hrát a přihlásili ji také a tím zaregistrovali nefalšované pardubické družstvo. Pravda, Praha měla několik družstev, Brno asi 3, ale na mapu republiky jsme se dostali.

Většina z nás má na KGS a jiných hracích serverech lepší rating než v českém žebříčku, takže jsme si dělali i nějaké ambice, že bychom mohli i vyhrávat, ale ouha, ono je to stejně tak i u většiny ostatních účastníků turnaje.

Já jsem se svým nasazením 20k měl v prvním kole poměrně příjemného soupeře pro rozehrání, malou Evičku Dvořáčkovou, kterou tatínek už v jejím předškolním věku naučil mnohé (a narozdíl od něj dokáže odehrát partii v bleskovém tempu). Od prvních tahů jsem zaregistroval, že to nebude tak úplně jednoduché a musel si dát pozor, ale povedlo se a první bod jsem si připsal (díky její opravdu bleskové hře) asi jako první hráč turnaje (což se bohužel nikde nepublikuje), tedy když nepočítáme tu dívčinu, která měla volný los, ta měla bod dříve, já měl první vyhraný bod. V dalších kolech jsem se utkal s dalšími 20k hráči (vyhrál) a ve třetím kole prohrál s 19k hráčem. Škoda té jedné prohry, možná jsem nemusel prohrát, ale na druhou stranu ve čtvrtém kole jsem vyhrál hru, která se vyvíjela špatně, takže nakonec to skóre 4:1 je dobré a musíme být spokojení. Nakonec za 4 body je už na vyhlášení cena, bylo nás 8 se 4-mi body z více než 80 zúčastněných (a snad jeden pětibodový) a můj přemožitel byl mezi námi, takže se špatným hráčem jsem určitě neprohrál.

Aleš (nasazen s 6k) se bil podobným způsobem, prohrál pouze ve 4. kole. Jeho sféry hraní i hráčů jsou už mimo moje uvažování, takže k tomu těžko víc napíšu. Taky dostal cenu za 4 výhry.

Tukan (10k), který zápasil kromě soupeřů i s nějakými střevními či žaludečními neduhy (to má asi z té ruské vodky), zaznamenal 2 výhry a 3 prohry.

Lenička bohužel narazila na skutečnost, že mezi účastníky s nasazovacím 20k na turnaje skoro každý vypálí několik her denně na internetu a její šance na body tak byly velmi omezené. I já jsem původně očekával, že budu mít snadnější cestu k výhrám, ale soupeři mi tam za celých 5 kol ani jednou nezahráli nějakou jednoduchou chybu, která by byla evidentní a rozhodující, byly to těžké boje. Ale zkusila si to a dokonce jeden bod získala.

Na vyhlášení výsledků se nás samozřejmě netýkalo celkové pořadí, které si rozeberou danoví hráči (ikdyž Alešovi možná tou jednou těsnou prohrou uteklo vítězství v soutěži o nejlepší 3k a vyšší, to těžko odhadneme), ani soutěž klubů v počtu účastníků (27 z Prahy, to se jim to soutěží, když to má tolik obyvatel). Já i Aleš jsme dostali cenu za 4 výhry. Ale docela nečekaně jsme se málem dostali mezi vítězné družstva - 5 družstev mělo shodně 12 bodů a další 3 měla 11 bodů, takže jsme o bod obsadili 6 až 8 místo, porazili jsme například i Polsko nebo Slovensko. Myslím, že to posílilo týmového ducha všech družstev a většina zúčastněných tuto soutěž docela prožívala (čemu se taky divit, když drtivá většina účastníků si individuelně hraje pouze o umístění v dvouciferném řádu a toto je jediná cena, kterou mohou vyhrát).

A pak už jsme se rozjeli ke svým domovům.
Ještě nějaké postřehy na závěr. Takový turnaj je úplně něco jiného než odehrát mnohem větší počet her na KGS, tam není problém zahrát 15 her za den, ale tady je to mnohem únavnější. Když brzo dohrajete, musíte stejně dlouho čekat, až dohrají borci v první místnosti, aby se mohlo losovat další kolo. A i ty hry jsou takové fyzicky (asi ne v tom, že musíte po každém tahu natahovat ruku k hodinám) i mentálně náročnější. Jsou takové zodpovědnější, nevzdáte a nekliknete si pro další hru, ale čekáte na další kolo, takže se bojíte udělat chybu, neriskujete - a v tom možná děláte chybu.

Ale celkově to můžeme hodnotit pozitivně, něco jsme vyhráli a ostudu jsme neudělali.


to jsem se rozkecal, co?
nevím, jestli ti mám psát, abys to upravoval, protože to jsi ještě nikdy neudělal a stejně to tam plácneš tak jak to je
L.

ps. a Michal píše večerem - Zítra přijde Michal, Irča , asi Zdeněk.

Možná Romana a Tereza, ale váhají , jestli teď nebo jindy, tak uvidíme, zas tak moc s nima nepočítám.
Veronika nemůže a Martina taky ne.
Časem toho bude doufám víc.

Možná ale zase přijdeme od pěti po práci.